Léčitelé. ..... Božena Kamenická (1898-1996)
 |
Narodila se 7. srpna 1898 v Janštýně na Jihlavsku jako jedno z deseti dětí. V mládí absolvovala v České Lípě soukromou odbornou školu, specializovanou na rehabilitaci a přírodní léčbu, především bylinkami. Svou léčitelskou praxi začala v 28 letech v České Lípě. V roce 1939, na začátku německé okupace, se musela se svým manželem přestěhovat do vnitrozemí, a sice do Radnic u Plzně, kde bydlela u své sestry Aničky. V roce 1950 se Božena Kamenická přestěhovala do velké vily v Tymákově u Plzně, kde pokračovala ve své bohaté a úspěšné léčitelské činnosti. Po patnácti letech se přestěhovala zpět do Radnic, kde později zemřel její manžel Karlíček. V roce 1978 se pak přestěhovala do Plzně, na Petrohrad, aby byla v trvalé blízkosti svých tří synů. Moji cestu mu určil Bůh |
|---|
Zkuste alespoň pro tentokrát mluvit chvíli o sobě
Těžko se mi o tom mluví, já sama se domnívám, že mezi lidi s léčitelskými schopnostmi snad ani nepatřím. Já prostě jen pomáhám lidem, těžce nemocným... Léčivé byliny mám v srdci a duši. S tím jsem se narodila. Stává se mi třeba, že přijde pacient a ptá se mě, zda má jít na tu či onu operaci. Já sama nevím jak a proč, ale hned vím odpověď. Poradím - nechoďte na operaci, vždyť tu budete ještě deset let. Vzpomínám si na jeden konkrétní případ, ta paní tu ještě deset let byla. Můžete nějak popsat myšlenku, která vám přijde?
Ta myšlenka přichází sama, prostě to najednou vím. Uvedu vám ještě jeden příklad: Přišel za mnou pacient, že má zápal plic. Nemohl dýchat a upadal do klinické smrti. Já jsem ale za ním viděla tři malé děti a chtěla jsem ho za každou cenu zachránit. V tom okamžiku jsem přestala existovat, nebyla jsem. Přivedla jsem ho zpět k vědomí a začala ho léčit. Léčila jsem ho vřelou, čistou duchovní láskou. Kvůli těm dětem. Stal se zázrak. Měli ještě rodinu. Pak za mnou přišli, že už další dítě nechtějí, vždyť měli tři kluky. Já jsem ho vyslechla a řekla jim, že to bude holčička a ta že jim na stará kolena bude moc prospěšná. A holčička to skutečně byla a já se dočkala i toho, že se vdala. On se později z té záduchy uzdravil a žil až do sedmdesáti let.
Nebo jiný případ: Před kostelem bylá hospoda a tam v autě čekal pacient s těžkou záduchou. Znenadání vrazilo do jeho stojícího vozu nákladní auto. Jeho z osobního auta vyprostili a já jsem najednou pochopila, že ten člověk neumře. Bylo mi ho hrozně líto.
Bylo to vnitřní vědomí a vnitřní jistota. Po delší době přišel ten člověk za mnou, ale já ho nepoznala. Ptala jsem se ho co si přeje, a on mi řekl, že mi přišel poděkovat, že jsem ho uzdravila ze záduchy. A že nemá ani následky po té srážce. Děkoval mi, že jsem se za něho modlila. Víte, po těchto zážitcích mám obrovskou radost. Ne peníze nebo dary, to mi nepomáhá.
Paní Kamenická, stává se, že pacient, který přichází od lékaře a užívá nějaké léky, dostává od vás doporučení, že by měl nějaké léky vysadit?
Já vysazuji léky, které pacientovi škodí.
Jak to poznáte?
To vám nedokážu vysvětlit, to přijde samo. Nebo mu vezmu všechny léky. Když je předávkovaný. Ale to musím mít jistotu.
